Beseda v Lánech
V letošním „osmičkovém“ roce jsme se rozhodli pátrat po událostech a osobnostech, které ovlivnily naše dějiny, i my.
V dějepisných učebnicích se píše o velikánech a milnících, kteří ovlivňovali chod dějin. Málokdy se ale dozvíte, jací byli oni lidé v soukromí, jak se chovali, co měli rádi, co se jim nelíbilo. Poodhrnout roušku dějin a „uloupit“ alespoň pár malých detailů je vždy velmi zajímavé. Dovědět se něco ze života našeho prvního prezidenta TGM měli možnost studenti Gymnázia a SOŠ v Moravských Budějovicích.
V úterý 25.3. 2008 jsme přímo v muzeu TGM v Lánech měli báječnou možnost besedovat s paní Alenou Hladkou, která žila a vyrůstala v Lánech a jako malé dítě zažila sama prvního prezidenta a život na lánském zámku. (Možná, že někteří z vás měli možnost vidět televizní dokument, na kterém spolupracovala.)
V muzeu naproti nám usedla drobná, štíhlá a velmi vitální dáma. Hned po prvních větách bylo cítit, jak moc a velmi ráda na svoje dětství vzpomíná.
Které vzpomínky na nás udělaly největší dojem?
TGM zřídil v Lánech pro děti školu na své vlastní náklady. O Vánocích dostávaly děti od TGM a jeho dcery Alice dárky, a to dárky velmi praktické, např. čepici, šálu, rukavice, teplákovou soupravu a sladkosti. Každý rok tak dostali nějakou část oblečení.
TGM naučil naši pamětnici jezdit na koni a naučil ji nebát se koní. Tak ji pan prezident posadil před sebe na koně a říkal jí, ať si prohlíží, jak vypadá okolí z výšky. Nakonec se jí jízda tak velmi zalíbila, že nechtěla dolů. V zimě, když při projížďce potkal děti jdoucí ze škol, všechny je naložil na své saně a odvezl domů.
Smrt TGM naši pamětnici velmi zasáhla, vzpomínala, že se chodily se spolužačkou opětovně loučit, a také, že každý rok od té doby navštěvuje hřbitov v Lánech. Před rokem 1989, ve výroční dny, bylo obtížnější se do Lán dostat, a tak se přes kontroly dostala tím, že uváděla jako důvod návštěvy svých bývalých spolužaček z lánské školy.
Jako malá holčička si odmítala nechat umýt vlasy, protože ji po nich pan prezident hladil. Když příště potkala pana prezidenta, slíbil, že ji bude hladit po vlasech častěji, aby si je mohla nechat umýt.
Velmi působivá byla i vzpomínka, jak se naučila číst. Protože měla starší sestru, odposlechla texty ze slabikáře a ve škole je přeříkávala zpaměti. Když o prázdninách vyšlo najevo, že číst ve skutečnosti tak „skvěle“ neumí, maminka měla obavy, jestli se vše zvládne přes prázdniny doučit. Pan prezident se „malé čtenářky“ zastal s tím, že když se dokázala naučit zpaměti celý slabikář, naučí se určitě číst velmi rychle. Sám dodal, že on tak dobrou paměť jistě nemá.
Padly také dotazy, zda si vzpomíná na nějaký nepříjemný zážitek z Lán, ale ze vzpomínek na prezidenta nevyplynula žádná negativní.
Z dalších drobností nás překvapilo, že se pan prezident pravidelně vážil a hodnoty si pečlivě zapisoval.
Jedna z informací, která nás velmi překvapila, byla zmínka o prezidentu E. Háchovi, kterého označila za osobnost, která se mohla rovnat TGM.
V dalších vzpomínkách zmínila osobnosti, které na Lány často zajížděly.
Další dotazy potom zodpovídal také ředitel muzea v Lánech a otázky směřovaly na Lány v období po roce 1945.
V sále muzea bylo ticho, na obličejích studentů bylo vidět, že je povídání zajímá. Po přednášce jsme prohlédli ještě exponáty v muzeu; pro nás dostávaly mnohem lidštější rozměr.
Následovala prohlídka pamětní síně Alice Masarykové, která je věnována její činnosti a zakládání Československého červeného kříže.
Na závěr jsme zašli na místní hřbitov a položili jsme na hrob květiny, jako poděkování a projev našeho uznání.
Když jsme do Lán odjížděli, znali jsme z hodin dějepisu několik fakt, po naší exkurzi je jisté, že fakta můžeme zapomenout, ale zážitky a vzpomínky na první republiku a jejího prvního prezidenta zůstanou natrvalo. Byli jsme rádi a děkujeme paní Hladké, že se s námi podělila o svoje vzpomínky.
V dějepisných učebnicích se píše o velikánech a milnících, kteří ovlivňovali chod dějin. Málokdy se ale dozvíte, jací byli oni lidé v soukromí, jak se chovali, co měli rádi, co se jim nelíbilo. Poodhrnout roušku dějin a „uloupit“ alespoň pár malých detailů je vždy velmi zajímavé. Dovědět se něco ze života našeho prvního prezidenta TGM měli možnost studenti Gymnázia a SOŠ v Moravských Budějovicích.
V úterý 25.3. 2008 jsme přímo v muzeu TGM v Lánech měli báječnou možnost besedovat s paní Alenou Hladkou, která žila a vyrůstala v Lánech a jako malé dítě zažila sama prvního prezidenta a život na lánském zámku. (Možná, že někteří z vás měli možnost vidět televizní dokument, na kterém spolupracovala.)
V muzeu naproti nám usedla drobná, štíhlá a velmi vitální dáma. Hned po prvních větách bylo cítit, jak moc a velmi ráda na svoje dětství vzpomíná.
Které vzpomínky na nás udělaly největší dojem?
TGM zřídil v Lánech pro děti školu na své vlastní náklady. O Vánocích dostávaly děti od TGM a jeho dcery Alice dárky, a to dárky velmi praktické, např. čepici, šálu, rukavice, teplákovou soupravu a sladkosti. Každý rok tak dostali nějakou část oblečení.
TGM naučil naši pamětnici jezdit na koni a naučil ji nebát se koní. Tak ji pan prezident posadil před sebe na koně a říkal jí, ať si prohlíží, jak vypadá okolí z výšky. Nakonec se jí jízda tak velmi zalíbila, že nechtěla dolů. V zimě, když při projížďce potkal děti jdoucí ze škol, všechny je naložil na své saně a odvezl domů.
Smrt TGM naši pamětnici velmi zasáhla, vzpomínala, že se chodily se spolužačkou opětovně loučit, a také, že každý rok od té doby navštěvuje hřbitov v Lánech. Před rokem 1989, ve výroční dny, bylo obtížnější se do Lán dostat, a tak se přes kontroly dostala tím, že uváděla jako důvod návštěvy svých bývalých spolužaček z lánské školy.
Jako malá holčička si odmítala nechat umýt vlasy, protože ji po nich pan prezident hladil. Když příště potkala pana prezidenta, slíbil, že ji bude hladit po vlasech častěji, aby si je mohla nechat umýt.
Velmi působivá byla i vzpomínka, jak se naučila číst. Protože měla starší sestru, odposlechla texty ze slabikáře a ve škole je přeříkávala zpaměti. Když o prázdninách vyšlo najevo, že číst ve skutečnosti tak „skvěle“ neumí, maminka měla obavy, jestli se vše zvládne přes prázdniny doučit. Pan prezident se „malé čtenářky“ zastal s tím, že když se dokázala naučit zpaměti celý slabikář, naučí se určitě číst velmi rychle. Sám dodal, že on tak dobrou paměť jistě nemá.
Padly také dotazy, zda si vzpomíná na nějaký nepříjemný zážitek z Lán, ale ze vzpomínek na prezidenta nevyplynula žádná negativní.
Z dalších drobností nás překvapilo, že se pan prezident pravidelně vážil a hodnoty si pečlivě zapisoval.
Jedna z informací, která nás velmi překvapila, byla zmínka o prezidentu E. Háchovi, kterého označila za osobnost, která se mohla rovnat TGM.
V dalších vzpomínkách zmínila osobnosti, které na Lány často zajížděly.
Další dotazy potom zodpovídal také ředitel muzea v Lánech a otázky směřovaly na Lány v období po roce 1945.
V sále muzea bylo ticho, na obličejích studentů bylo vidět, že je povídání zajímá. Po přednášce jsme prohlédli ještě exponáty v muzeu; pro nás dostávaly mnohem lidštější rozměr.
Následovala prohlídka pamětní síně Alice Masarykové, která je věnována její činnosti a zakládání Československého červeného kříže.
Na závěr jsme zašli na místní hřbitov a položili jsme na hrob květiny, jako poděkování a projev našeho uznání.
Když jsme do Lán odjížděli, znali jsme z hodin dějepisu několik fakt, po naší exkurzi je jisté, že fakta můžeme zapomenout, ale zážitky a vzpomínky na první republiku a jejího prvního prezidenta zůstanou natrvalo. Byli jsme rádi a děkujeme paní Hladké, že se s námi podělila o svoje vzpomínky.
