Putování 3. C za osudem českých Židů
Rády bychom Vám přiblížily naši exkurzi do Terezínského památníku. Proběhla ve dnech 21.- 22.9.2005 a zúčastnila se jí téměř celá třída 3.C v doprovodu profesorů Aleny Janáčkové a Víta Feldbábela.Těm bychom za celou třídu chtěly poděkovat za svatou trpělivost, kterou s námi měli
Celé exkurzi předcházela důkladná teoretická příprava, přednáška pamětnice, paní Kottové, a zpracování materiálů s židovskou tématikou. Na základě toho, co jsme se dozvěděli (a nebylo toho málo), jsme vypracovali projekt o Židech v Čechách a na Moravě, díky kterému jsme získali dotaci na zaplacení dopravy. Vyzbrojeni vědomostmi jsme mohli vyrazit na cestu…
Vyjeli jsme brzy ráno a k poledni jsme byli na místě. Ubytovali nás v objektu bývalých Magdeburských kasáren, kde nás ihned po příjezdu čekal v podkrovním sále úvod do semináře. Tam jsme se dozvěděli, co nás během exkurze nemine.
Po obědě (mimochodem nám velice chutnal) jsme vyrazili na prohlídku bývalého ghetta. Navštívili jsme „Muzeum ghetta“, kde je expozice o životě a tvorbě vězňů. Zaujala nás především výstava kreseb, které více než výstižně zachycovaly zdejší život. Další prohlídka nás přinejmenším šokovala – byla o úmrtnosti a pohřbívání v terezínském ghettu. Její součástí byla návštěva „Kolumbária“ a části opevnění Terezína, obřadních místností a márnice. Dostali jsme se i k pamětní desce u železniční vlečky a židovský hřbitov s hrůzu nahánějícím krematoriem.
Dalším bodem našeho programu byla prohlídka stálých expozic v nám už důvěrně známých Magdeburských kasárnách. A co tu bylo k vidění? Replika vězeňské ubikace z doby ghetta a výstavy zaměřené na hudbu, výtvarné umění, literární tvorbu a divadlo.
Ale to už byla večeře. Po ní jsme se po skupinkách sešli zase v podkroví, kde jsme se dozvěděli témata naší seminární práce. Každá skupinka si mohla vybrat to, které ji nejvíce zajímalo. A že bylo opravdu na výběr, to posuďte sami: transporty; časopis Vedem, který vydávali sami vězni; strava v ghettu; nemoci a hygiena; děti v Terezíně a terezínští vězni v Osvětimi. Avšak před tím, než jsme se pustili do vybraných témat, jsme zhlédli film s názvem Poslední motýl. I ten nás inspiroval při tvorbě našich seminárních prací, protože byl doslova nabitý emocemi. Myšlenky o osudech terezínských vězňů se nám honily hlavou, i když jsme šli spát.
Vlastnoručně připravená snídaně ani předávání pokojů nás nepřipravily o elán, se kterým jsme se následující ráno pustili do objevování temné minulosti terezínské Malé pevnosti, která byla cílem naší poslední exkurze. Celá prohlídka na nás udělala velice silný dojem, protože vidět stísněné a nehygienické prostředí, kde trpěly tisíce vězňů je silně depresivní. Součástí prohlídky byl i dvacetiminutový film o historii Malé pevnosti a Terezína vůbec a návštěva zdejších dvou muzeí.
A pak zpět do podkroví Magdeburských kasáren, kde už nás čekala prezentace našich seminárních prací a plakátů, které s nimi souvisely. Každé téma bylo jiné, každé bylo něčím zvláštní a všechny nás svým způsobem obohatily.
Na cestu domů jsme se mohli vydat s příjemným pocitem dobře provedené práce, plní dojmů a zážitků ze semináře, který jsme prožili za zdmi bývalého terezínského ghetta.
Celé exkurzi předcházela důkladná teoretická příprava, přednáška pamětnice, paní Kottové, a zpracování materiálů s židovskou tématikou. Na základě toho, co jsme se dozvěděli (a nebylo toho málo), jsme vypracovali projekt o Židech v Čechách a na Moravě, díky kterému jsme získali dotaci na zaplacení dopravy. Vyzbrojeni vědomostmi jsme mohli vyrazit na cestu…
Vyjeli jsme brzy ráno a k poledni jsme byli na místě. Ubytovali nás v objektu bývalých Magdeburských kasáren, kde nás ihned po příjezdu čekal v podkrovním sále úvod do semináře. Tam jsme se dozvěděli, co nás během exkurze nemine.
Po obědě (mimochodem nám velice chutnal) jsme vyrazili na prohlídku bývalého ghetta. Navštívili jsme „Muzeum ghetta“, kde je expozice o životě a tvorbě vězňů. Zaujala nás především výstava kreseb, které více než výstižně zachycovaly zdejší život. Další prohlídka nás přinejmenším šokovala – byla o úmrtnosti a pohřbívání v terezínském ghettu. Její součástí byla návštěva „Kolumbária“ a části opevnění Terezína, obřadních místností a márnice. Dostali jsme se i k pamětní desce u železniční vlečky a židovský hřbitov s hrůzu nahánějícím krematoriem.
Dalším bodem našeho programu byla prohlídka stálých expozic v nám už důvěrně známých Magdeburských kasárnách. A co tu bylo k vidění? Replika vězeňské ubikace z doby ghetta a výstavy zaměřené na hudbu, výtvarné umění, literární tvorbu a divadlo.
Ale to už byla večeře. Po ní jsme se po skupinkách sešli zase v podkroví, kde jsme se dozvěděli témata naší seminární práce. Každá skupinka si mohla vybrat to, které ji nejvíce zajímalo. A že bylo opravdu na výběr, to posuďte sami: transporty; časopis Vedem, který vydávali sami vězni; strava v ghettu; nemoci a hygiena; děti v Terezíně a terezínští vězni v Osvětimi. Avšak před tím, než jsme se pustili do vybraných témat, jsme zhlédli film s názvem Poslední motýl. I ten nás inspiroval při tvorbě našich seminárních prací, protože byl doslova nabitý emocemi. Myšlenky o osudech terezínských vězňů se nám honily hlavou, i když jsme šli spát.
Vlastnoručně připravená snídaně ani předávání pokojů nás nepřipravily o elán, se kterým jsme se následující ráno pustili do objevování temné minulosti terezínské Malé pevnosti, která byla cílem naší poslední exkurze. Celá prohlídka na nás udělala velice silný dojem, protože vidět stísněné a nehygienické prostředí, kde trpěly tisíce vězňů je silně depresivní. Součástí prohlídky byl i dvacetiminutový film o historii Malé pevnosti a Terezína vůbec a návštěva zdejších dvou muzeí.
A pak zpět do podkroví Magdeburských kasáren, kde už nás čekala prezentace našich seminárních prací a plakátů, které s nimi souvisely. Každé téma bylo jiné, každé bylo něčím zvláštní a všechny nás svým způsobem obohatily.
Na cestu domů jsme se mohli vydat s příjemným pocitem dobře provedené práce, plní dojmů a zážitků ze semináře, který jsme prožili za zdmi bývalého terezínského ghetta.
