Výlet do Terezína 2010
Ve dnech 26. – 27. 4. 2010 jsme se (žáci 2.A) zúčastnili dvoudenního semináře v Památníku Terezín. Odjížděli jsme v pondělí 26. 4. v 7 hodin ráno od vlakového nádraží. Cesta byla dlouhá, trvala přibližně 4 hodiny, ale každý si našel nějakou formu zábavy, aby se nenudil. Jak je naším zvykem, poslouchali jsme mp3 přehrávače, hráli karty, povídali si a připravovali se na to, co nás čeká. Když jsme kolem jedenácté hodiny dorazili do Terezína, už v autobuse na nás dolehla atmosféra celého města.
Ubytovali jsme se v Madgeburgských kasárnách, tedy přímo v centru dění. Byli jsme ubytováni po skupinkách, každý dostal svůj klíč od pokoje a také náramek s nápisem Památník Terezín, abychom neměli problémy, když budeme navštěvovat různé expozice. Pokoje nás velmi překvapily svou prostorností a vybavením.
Když jsme se naobědvali z vlastních zásob, na půdě kasáren jsme si vyslechli úvodní přednášku o terezínském ghettu, židech a holocaustu. Dozvěděli jsme se, kdo to židé vlastně byli, jaký byl jejich život v Terezíně, jejich povinnosti a také mnoho věcí, které nesměli provozovat. Také jsme viděli krátký dokumentární film, abychom si udělali živější představu.
Hned po přednášce jsme se s paní průvodkyní vydali do města poznávat památky zblízka. První zastávkou bylo terezínské náměstí. Zde jsme si prohlédli významné stavby, např. velitelství SS, původní obchody židů, kde si kupovali věci, za které platili penězi, které si vydělali, ale jinak byly nesměnitelné. Obvykle si zde kupovali své vlastní věci, které jim byly dříve zabaveny, a další.
Poté jsme se přesunuli do Muzea ghetta, kde jsme viděli sbírku věcí, které ke ghettu neodmyslitelně patří. Viděli jsme zde listiny, ve kterých byli židé zapisováni ve formě písmen s čísly, jejich podobizny, zavazadla, která si brali s sebou při nástupu do Terezína, věci, které vytvářely děti, např. časopis Vedem nebo obrázky Olgy Weissové-Hoškové, které vůbec nepřikrášlovaly skutečnost o tom, jak se v Terezíně žilo, a mnoho dalších. V horním patře muzea jsme zhlédli kompletní výstavu zachovalých dobových předmětů. Nejvíce na nás zapůsobila místnost, kde na stěnách byla jména dětí, které prošly koncentračním táborem Terezín a zahynuly v něm.
Dále jsme navštívili modlitebnu, jejíž výzdoba byla částečně poškozena povodněmi z roku 2002, viděli jsme vlečku – pozůstatek starých kolejí, po kterých se rozvážel chléb pro židy, ale také se po nich vozily jejich mrtvoly. Naši exkurzi jsme zakončili návštěvou kolumbária a obřadních síní, kde jsme viděli ještě dochované předměty, např. pohřební vůz, který se také využíval jako vůz, na kterém se rozvážel chléb, dřevěné rakve, svícen nebo zvláštní židovskou hvězdu tvořenou vzorky půdy z různých koncentračních táborů, kam odjížděli lidé z Terezína. Na závěr jsme navštívili krematorium, kde jsme si prohlédli spalovací pece nebo pitevní stoly a také hřbitov vedle krematoria. Když jsme se vrátili na ubytovnu, mysleli jsme si, že už máme volno do večeře, ale paní průvodkyně nás překvapila exkurzí přímo v kasárnách. Zde jsme viděli typickou místnost, ve které židé v koncentračním táboře bydleli, a také expozici o životě slavných osobností, které prošly ghettem.
V pět hodin následovala večeře, na kterou jsme se všichni těšili, protože na čerstvém vzduchu brzy vyhládne. Po večeři jsme šli znovu na půdu a dívali jsme se na film Transport z ráje. Tento film byl natočen podle zápisků Arnošta Lustiga, který také prošel koncentračním táborem Terezín. Trval asi hodinu a půl a viděli jsme v něm, jak se dozorci k židům chovali. Zacházeli s nimi, jako s nějakými věcmi. Také zde bylo vidět, jak probíhalo sčítání vězňů. Všichni se museli seřadit na velké louce, sčítání probíhalo po celý den a mnoho vězňů při této akci zemřelo.
Po filmu jsme pracovali na workshopu s názvem Od čísla ke jménu. Dostali jsme malý lísteček s transportním číslem nějaké významné osobnosti, která prošla koncentračním táborem a podle transportního čísla jsme museli poznat, o jakou osobnost jde. Ke správně poznané osobnosti jsme dostali desky s informacemi o jejím životě a naším úkolem bylo seznámit spolužáky s danou osobou. Forma prezentace byla libovolná, zpracovávali jsme plakáty s informacemi, skládali básničky, dělali rozhovory nebo sehráli scénku. Všechny skupinky se tohoto úkolu zhostily velmi dobře a se zaujetím. Pracovali jsme na nich až do pozdních nočních hodin.
Druhý den nás čekala v sedm hodin snídaně a v osm hodin jsme měli zamluvenou prohlídku Malé pevnosti, která trvala do deseti hodin. Zde jsme absolvovali poutavou prohlídku celého objektu, ve kterém jsme viděli kanceláře dozorců, místnosti, ve kterých židé přespávali, koupelnu, kde měli možnost se jednou za měsíc umýt, odvšivárnu, protože kvůli nedostatečné hygieně se v táboře šířily různé nemoci, skupinové cely nebo samotky. Prošli jsme také pět set metrů dlouhým tunelem a viděli jsme místa, kde byli židé stříleni, popravováni a také ukamenováni pro výstrahu druhých, kteří by chtěli uprchnout. Vedle Malé pevnosti je známý obrovský židovský hřbitov s pozůstatky zemřelých.
Po návratu na ubytovnu jsme prezentovali naše skupinové workshopy, které nám komentovala paní Šmolová a vždy k nim přidala pár drobných informací. Ve dvanáct hodin nás čekal oběd a poté už jen cesta domů. Zpět do Moravských Budějovic jsme dorazili kolem půl páté odpoledne. Tím skončila naše dvoudenní exkurze do Terezína, která se mohla uskutečnit jen díky naší paní profesorce Aleně Zině Janáčkové (ve spolupráci s Památníkem Terezín), která vše zařídila. Myslíme, že celé naší třídě se výlet moc líbil, udělali jsme si představu o tom, jak se žilo lidem v koncentračních táborech, a určitě jsme si odnesli spoustu cenných informací do života. Za tuto exkurzi naší paní profesorce moc děkujeme.
Ubytovali jsme se v Madgeburgských kasárnách, tedy přímo v centru dění. Byli jsme ubytováni po skupinkách, každý dostal svůj klíč od pokoje a také náramek s nápisem Památník Terezín, abychom neměli problémy, když budeme navštěvovat různé expozice. Pokoje nás velmi překvapily svou prostorností a vybavením.
Když jsme se naobědvali z vlastních zásob, na půdě kasáren jsme si vyslechli úvodní přednášku o terezínském ghettu, židech a holocaustu. Dozvěděli jsme se, kdo to židé vlastně byli, jaký byl jejich život v Terezíně, jejich povinnosti a také mnoho věcí, které nesměli provozovat. Také jsme viděli krátký dokumentární film, abychom si udělali živější představu.
Hned po přednášce jsme se s paní průvodkyní vydali do města poznávat památky zblízka. První zastávkou bylo terezínské náměstí. Zde jsme si prohlédli významné stavby, např. velitelství SS, původní obchody židů, kde si kupovali věci, za které platili penězi, které si vydělali, ale jinak byly nesměnitelné. Obvykle si zde kupovali své vlastní věci, které jim byly dříve zabaveny, a další.
Poté jsme se přesunuli do Muzea ghetta, kde jsme viděli sbírku věcí, které ke ghettu neodmyslitelně patří. Viděli jsme zde listiny, ve kterých byli židé zapisováni ve formě písmen s čísly, jejich podobizny, zavazadla, která si brali s sebou při nástupu do Terezína, věci, které vytvářely děti, např. časopis Vedem nebo obrázky Olgy Weissové-Hoškové, které vůbec nepřikrášlovaly skutečnost o tom, jak se v Terezíně žilo, a mnoho dalších. V horním patře muzea jsme zhlédli kompletní výstavu zachovalých dobových předmětů. Nejvíce na nás zapůsobila místnost, kde na stěnách byla jména dětí, které prošly koncentračním táborem Terezín a zahynuly v něm.
Dále jsme navštívili modlitebnu, jejíž výzdoba byla částečně poškozena povodněmi z roku 2002, viděli jsme vlečku – pozůstatek starých kolejí, po kterých se rozvážel chléb pro židy, ale také se po nich vozily jejich mrtvoly. Naši exkurzi jsme zakončili návštěvou kolumbária a obřadních síní, kde jsme viděli ještě dochované předměty, např. pohřební vůz, který se také využíval jako vůz, na kterém se rozvážel chléb, dřevěné rakve, svícen nebo zvláštní židovskou hvězdu tvořenou vzorky půdy z různých koncentračních táborů, kam odjížděli lidé z Terezína. Na závěr jsme navštívili krematorium, kde jsme si prohlédli spalovací pece nebo pitevní stoly a také hřbitov vedle krematoria. Když jsme se vrátili na ubytovnu, mysleli jsme si, že už máme volno do večeře, ale paní průvodkyně nás překvapila exkurzí přímo v kasárnách. Zde jsme viděli typickou místnost, ve které židé v koncentračním táboře bydleli, a také expozici o životě slavných osobností, které prošly ghettem.
V pět hodin následovala večeře, na kterou jsme se všichni těšili, protože na čerstvém vzduchu brzy vyhládne. Po večeři jsme šli znovu na půdu a dívali jsme se na film Transport z ráje. Tento film byl natočen podle zápisků Arnošta Lustiga, který také prošel koncentračním táborem Terezín. Trval asi hodinu a půl a viděli jsme v něm, jak se dozorci k židům chovali. Zacházeli s nimi, jako s nějakými věcmi. Také zde bylo vidět, jak probíhalo sčítání vězňů. Všichni se museli seřadit na velké louce, sčítání probíhalo po celý den a mnoho vězňů při této akci zemřelo.
Po filmu jsme pracovali na workshopu s názvem Od čísla ke jménu. Dostali jsme malý lísteček s transportním číslem nějaké významné osobnosti, která prošla koncentračním táborem a podle transportního čísla jsme museli poznat, o jakou osobnost jde. Ke správně poznané osobnosti jsme dostali desky s informacemi o jejím životě a naším úkolem bylo seznámit spolužáky s danou osobou. Forma prezentace byla libovolná, zpracovávali jsme plakáty s informacemi, skládali básničky, dělali rozhovory nebo sehráli scénku. Všechny skupinky se tohoto úkolu zhostily velmi dobře a se zaujetím. Pracovali jsme na nich až do pozdních nočních hodin.
Druhý den nás čekala v sedm hodin snídaně a v osm hodin jsme měli zamluvenou prohlídku Malé pevnosti, která trvala do deseti hodin. Zde jsme absolvovali poutavou prohlídku celého objektu, ve kterém jsme viděli kanceláře dozorců, místnosti, ve kterých židé přespávali, koupelnu, kde měli možnost se jednou za měsíc umýt, odvšivárnu, protože kvůli nedostatečné hygieně se v táboře šířily různé nemoci, skupinové cely nebo samotky. Prošli jsme také pět set metrů dlouhým tunelem a viděli jsme místa, kde byli židé stříleni, popravováni a také ukamenováni pro výstrahu druhých, kteří by chtěli uprchnout. Vedle Malé pevnosti je známý obrovský židovský hřbitov s pozůstatky zemřelých.
Po návratu na ubytovnu jsme prezentovali naše skupinové workshopy, které nám komentovala paní Šmolová a vždy k nim přidala pár drobných informací. Ve dvanáct hodin nás čekal oběd a poté už jen cesta domů. Zpět do Moravských Budějovic jsme dorazili kolem půl páté odpoledne. Tím skončila naše dvoudenní exkurze do Terezína, která se mohla uskutečnit jen díky naší paní profesorce Aleně Zině Janáčkové (ve spolupráci s Památníkem Terezín), která vše zařídila. Myslíme, že celé naší třídě se výlet moc líbil, udělali jsme si představu o tom, jak se žilo lidem v koncentračních táborech, a určitě jsme si odnesli spoustu cenných informací do života. Za tuto exkurzi naší paní profesorce moc děkujeme.
